Protože jsem poměrně zavilý příznivec zeleně a obecně stromů, rozhodl jsem se odhazovat tady zmínky o (primárně) stromech, které mám rád. Popř. které mám někde zasazené. Nemám ambice tu tvořit encyklopedii, půjde spíš jen o hobby čtení.
A u čeho začít? No přece u dubu!
Vynechám hned napoprvé domácí dřeviny – dub zimní a letní, protože je každý notoricky zná. Takže si můžeme představit dalšího zástupce těchto majestátných stromů, který oplývá samými pozitivními vlastnostmi.
Dub bahenní (Quercus palustris) je úžasný strom se skvěle řezanými listy, které občas připomínají Batarang. Jsou ostře vykrajované, často s lichým počtem cípů. Přes sezonu jsou sytě zelené, protkané žilkami, na podzim se potom celá koruna zahalí v kombinaci oranžové barvy až po temně rudou. Podzimní zbarvení záleží hodně na půdních podmínkách (čím kyselejší, tím je zbarvení divočejší). Koruna je v mládí spíše pyramidální, v dospělosti se zaobluje, spodní větvě mohou být v pozdějším věku svěšené.
Hlavní druh je statný strom, který může dorůst přes 20 metrů výšky a 15 metrů šířky. Dají se u nás sehnat menší kultivary, typicky Green Pillar (sloupovitý habitus, šíře do 2 metrů maximálně) nebo Green Dwarf (zakrslá korunka na kmínku).
Ačkoli by mohl název evokovat, nevyžaduje „baheňák“ pro spokojený život podmáčené půdy. Vystačí si s běžnou, úrodnou zeminou a přiměřeným množstvím vláhy. Z hlediska růstu nejde o žádného divocha, roční přírůstky bývají dle podmínek 15-40 cm.
Pokud chcete vidět dospělý bahenní dub, zajděte si např. do Dendrologické zahrady v Praze. V dolní části „údolíčka“ tam stojí úctyhodný exemplář s masivním kmenem, hned v těsném sousedství japonského javoru Meigetsu (o něm třeba jindy).