Strom: Javor Meigetsu

S

Japonské javory. Jemné, něžné a kouzelné. Dlanitolisté keře a stromy pocházející z Asie dneska zdobí kdejakou zahradu napříč Evropou. Pokud je mi známo, rodinka japonských javorů sestává ze tří základních druhů s původním výskytem:

  • Acer palmatum (javor dlanitolistý, původně Japonsko, Korea, Čína)
  • Acer japonicum (javor japonský, ditto)
  • Acer shirasawanum (Japonsko)

Z výše uvedených ovšem vychází stovky kultivarů (1500+), které byly vyšlechtěny k vyšší odolnosti vůči zimám a především rozdílným kombinacím tvaru listů či samotné rostliny. Můžete si tak vybírat z malých, větších, úzkých, širokých a především rozmanitě tvarovaných i barevných listů (s dramatickým zbarvením na podzim).

U nás nejčastěji seženete zhruba 10 kultivarů javoru dlanitolistého (Bloodgood, Beni maiko, Emperor, Sango-kaku, O-saka-zuki apod.), tři javory japonské – Vitifolium, Itaya a Aconitifolium, a minimálně další tři varianty javoru shirasawanum.

Každý z nich má jiné nároky na pěstování, nicméně všechny potřebují lehčí a propustnou půdu kyselejší reakce, ideálně polostín či cestující stín, dostatek vláky a klid v místě kořenů. Jejich systém je jemný a neprůbojný, což je fajn, pokud takový javor pěstujete blízko domu nebo jiné podzemní konstrukce (např. potrubí), ale nepomáhá to v souboji o místo se silnějšími a agresivnějšími druhy (např. typická česká dřevina – habr obecný – v těsném sousedství japonského javoru je příběh o utlačování cizokrajné menšiny; vyzkoušeno za vás).

Sbírkoví nadšenci potom velmi často shánějí nezvyklé či méně dostupné varianty. Jednou z nich je potom Acer japonicum Meigetsu, který se často označuje za “pramáti” či originál japonských javorů, protože velmi často slouží jako základ pro roubování dalších kultivarů.

Mezi jeho hlavní ověřené charakteristiky patří lepší snášení slunce v létech, menší citlivost na vlhkost vzduchu a slušná zimní odolnost – až do -25 stupňů. Odměnou pak nabídne velké vyřezávané listy svěží zelené barvy, nádherný rozkladitý habitus a doslova brutální zbarvení listů na podzim, kdy škála odstínů jde od máslově žluté přes oranžovou až po krvavě rudou.

Meigetsu potřebuje hlavně živnou půdu lehce kyselejší reakce a dostatek vláhy. Jeho listy mají větší plochu než vykrajované dlanitolisté javory a nesnese letní přísušky.

Strom u nás dorůstá prý zhruba 5-6 metrů výšky a zhruba 4 metrů šířky. V případě nutnosti se dá stříhat na konci léta, až strom začne “zatahovat”, nebo těsně po opadu listí, ale není to nezbytně nutné.

Meigetsu se v ČR obtížně hledá. V dendrologických sbírkách je pár kusů (Dendrologická v Průhonicích má krásný exemplář v dolní části zahrady, v Údolíčku u bahenního dubu) a pokud člověk hledá solidní kus ke koupi, obvykle končí v zahraničních školkách. Svůj kus o velikosti 150-170 cm jsem sehnal kdysi v Německu za relativně slušné peníze (obyčejný smrtelník by řekl “za nesmysl” :D) a přes počáteční obavy z těžší jílovité půdy se mu na stanovišti dodnes výtečně daří.

Společnost mu dělá stejně velký Acer jap. Vitifolium, mykorhizní houby a automatická závlaha :).

Ilustrační foto: zdroj

Meigetsu je naprosto úchvatný exemplář, který do zahrady vnese lehký nádech asijské exotiky. Při troše péče a přiměřených podmínkách tak může rozdávat radost od půlky března až do konce října. Naprosto bez potíží.

Dodatek

Potom tu máme (mimo jiné) též Acer sieboldianum či pseudosieboldianum. Ty se vyznačují pravděpodobně nejvyšší odolností vůči plnému slunci přes den a především potom rezistencí vůči chorobám. Nabízejí též vyšší mrazuvzdornost. Leč se velmi, velmi špatně shání.

Přidat komentář