Zahradnická mánie

Z

Zahradnický mamon. Stav, kdy člověk v zahradnictví nutně potřebuje koupit všechny rostliny a pak trpce řeší, kam je uloží. Jsem na tom stejně. A mám k tomu takový delší příběh…

Varování pro puristy – text a fotky obsahují mulčovací kůru, plastový obrubník, sem tam netkanou textílii a především pochybný vzhled zahrady. Neberte to jako chlubení, jen příběh o bláznovství a radosti zároveň, které všichni zahradou postižení dobře znají.

Kam s nimi?

Moje výhoda tkví v tom, že jsem loni začal předělávat letitou a v zásadě poloprázdnou zahradu na chalupě na Vysočině. Tam až do roku 2016 rostla – zcela bez údržby – jen malá rodinka jehličnanů, stará jabloň a jedlý kaštan (zasazený na jaře ’96). Kromě rostlin se tam po celou dobu vytrvale vyskytují dva velcí psi a především sekačka, která jednou týdně seká plochu, po které se chlupáči vydatně a rádi pohybují.

Před čtyřmi lety umřel táta a aby máma měla nějakou vzpruhu, zasadil jsem – coby fanda dřevin – na plac několik mladých stromků a keřů. Ty vnesly do zelené plochy trochu vzrušení, byť se stromy musely obehnat pletivem, aby k nim psi nemohli. Keříky zůstaly obnažené, což do dvou měsíců skončilo jejich zánikem. Máma dostala na zbytek sezony za úkol nebourat sekacím traktůrkem do vyvazovacích kůlů a zalévat a sezona utekla jako nic.

Dva roky se pak nic nedělo. Loni v létě přišla na mámu zdravotní komplikace a abych ji povzbudil a motivoval v boji s neduhem, rozhodl jsem se na to jít přes zahradu. V době její čtyřdenní hospitalizace proběhla první vlna horečné výsadby a úprav plochy. Vznikly tři oplocené záhony, kam napadalo několik desítek latnatých a stromečkových hortenzií, pár kusů dřevin, keřů a okrasných travin. Po návratu jsem mámě dílo motivačně předal se slovy:

“Koukej se dát rychle dohromady, tady to bez tebe teď nedá ani ránu.” 🙂

Za ty tři dny jsem vysázel dohromady 72 rostlin a vyrobil tři záhony (obrubník, likvidace trávy, někde jen folie, pletivo). Díky bohu za krásnou půdu bez jílu! Odměnou za fyzickou námahu mi byla radost z nového života na zahradě, který bude nejen hezký, ale zároveň prospěšný všemi způsoby. Máma byla opatrně nadšená, psi už méně. Zcela viditelně.

Letošní sezonu jsem chtěl pojmout skromněji. Už jen proto, že sekání trávy bylo díky záhonům komplikovanější a údržba záhonů zabrala nějaký čas. Jenže pak přišlo jaro a první návštěvy zahradnictví. Potom procházky Dendrologickou zahradou. A návštěvy zahradnictví začaly nabírat na obrátkách, stejně jako já se začal točit v zahradnické spirále.

V podstatě nebyl týden, aby mě něco nenapadlo a abych něco neobjevil, nesehnal, nepořídil a nevezl z Prahy na Vysočinu. Máma už si začínala zoufat, já neustále sázel, kopal, vozil, pravidelně opravoval poražené kůly u stromů a psi byli méně a méně nadšení, protože se jim zmenšoval běhací prostor. Paní v jednom místním zahradnictví mě začala oslovovat jménem, v Zámeckém zahradnictví Ctěnice se mnou strávili dlouhé desítky minut v diskuzích.

Nebudu to natahovat. Rok 2020 se vyvedl výtečně, tak jen ve zkratce. Na zahradu se nastěhovalo 280 nových rostlin a 90 cibulovin. Vzniklo dalších pět záhonů, z toho jeden čistě trvalkový/cibulový. Úpravám a novému záhonu ustoupilo 25leté torzo poškozeného jalovce pod taktovkou řetězové pily. Odvozilo se přes sto koleček odpadu, zrylo X metrů zeminy, odstranilo stejné množství travního drnu. Poslední výsadba proběhla minulý víkend. Máma už se modlila, aby začalo mrznout a já přestal navážet další a další výpěstky.

Dneska snad můžu říct, že možná tak třetina či snad téměř polovina zahrady se dá pokládat za jakžtakž upravenou. Rostliny úspěšně prosperují, v létě zahrada zní aktivním hmyzem, přibylo ptáků (i návštěv od sousedů) a obecně je teď celý pozemek tak nějak živější.

Druhá půlka je zatím jen osázena dřevinami v travním porostu a mám plán, kam a kudy pokračovat.

K dokonalosti má stávající výsledek daleko, protože jsem jednak jen šílený hobík a druhak existuje řada omezení, přes která nemohu v úpravách jít. Např. hranice se sousedy, průchodnost sekačky terénem a především volný prostor pro psy, kteří mámě dělají hlavní společnost.

Znalec možná spráskne ruce nebo se chytne za hlavu. Já si tu jen odkládám postup proměny zahrady a sdílím pár myšlenek pro podobně smýšlející s tím, jak může zahradnický mamon vypadat, když máte relativně dost prostoru.

A co je důležité – máma je zdravá a zahradničení ji na stará kolena začalo bavit.

Zemním radovánkam zdar! 🙂

Čísla nelžou, letos se to lehce vymklo :D.

Přidat komentář