RepuBlish ze starého blogu (5/2015)
Minulý týden jsem se podrobil dvěma nejoblíbenějším vyšetřením, které vyvolávají děs a hrůzu u většiny lidí. Přesněji řečeno tedy kolonoskopii a gastroskopii. A teď vám řeknu, jaké to bylo, abyste věděli, co můžete čekat.
Ani já jsem nebyl výjimkou. Různé neduhy, které mě nárazově trápily několik let, jsem úspěšně ignoroval a přičítal stresu do chvíle, než mi bylo zle asi týden v kuse, a kdy i já naznal, že je třeba s tím něco dělat. A jako každý smrtelník jsem s obavami začal googlit, kde že dělají obě vyšetření v narkóze, protože přece něco takového nepodstoupím dobrovolně a naživo. Ukázalo se, že téměř nikde a když, není to v Praze.
Paradoxně jsem se nebál ani tak moc kolonoskopie, jako spíš gastra. Díky tomu jsem našel pracoviště v Praze, kde toto vyšetření dělají nosem (transnasálně), což mi v mé – obavami sužované – mysli přišlo jako výborná varianta. A pak jsem zjistil, že v tomtéž pracovišti dělají kolono pod sedativy, což mě nakonec tak navnadilo, že jsem se tam odebral.
První ambulantní schůzka byla jen formalitou se stanovením termínu. Zajímavým důsledkem byl fakt, že mi od této schůzky nebylo nic a cítil jsem se bezvadně. Rozhodl jsem se nečíst články popisující vyšetření, ani děsivé historky některých lidí. Proč taky. Blížící se datum jsem umně v hlavě ukládal tak daleko, jak to jen šlo, a užíval si toho, že můžu jíst cokoliv, aniž by mi potom bylo dva dny zle.
Nicméně ani mozek nedokázal potlačovat věčně, takže jsem 2 dny před akcí začal být lehce nervózní. V hlavě jsem si promítal útržky popisů a historek od známých a kamarádů, a ihned poté imaginární katastrofický film s názvem “Jatka na vyšetřovně”. A nyní k samotné akci…
Na gastro je jednoduchá příprava. Nejíst aspoň 12 hodin předem, a dvě hodiny předtím už ani nepít vodu. Kolono má přípravu danou tím, že je potřeba vyčistit objekt zájmu lékaře, a k tomu slouží nejprve cca 3denní dietka a poté několik přípravků, z nichž nejoblíbenější je, jak se zdá, roztok Fortrans. O něm se dočtete spoustu věcí, především to, že ho musíte vypít 4 litry a že je megahnusný.
Pracoviště EGK mě při objednání vybavilo pamfletem s patřičným popisem toho, co se ode mě čeká. Jedním z bodů bylo i doporučení namíchat roztok v jablečném (či grepovém) džusu. A toho jsem se držel. Pije se to čtyři hodiny, litr za hodinu. Jablečný džus v poměru 1:3 s vodou zcela překryl chuť čehokoliv, takže jsem po první sklenici naznal, že chuť nebude žádný problém. Opačné mínění jsem měl o množství, protože můj standardní pitný režim obsahuje 2-4 kávy denně a k tomu maximálně půl litru něčeho jiného. Čili 4 litry čehokoliv během 4 hodin znělo jako totální utopie.
Nakonec to zase takový problém nebyl, se čtvrtým džbánkem jsem skončil dokonce o 20 minut dřív. Účinky popisovat netřeba, ale zase takové drama to nebylo.
V den D jsem se s doprovodem odebral do EGK. Po podání sedativ totiž člověk nesmí řídit, ani dělat nic důležitého. Byl jsem objednán na 10:30, ale čekal jsem až do 11:15, než mě sestřička zavolala. Notně nervózní jsem se odebral do kabinky, kde jsem se převlékl a pak jen čekal na to, až pro mě přijdou.
Zajímavé byly myšlenkové pochody v danou chvíli. Člověk se sice obává, ale přesto se racionálně uklidňuje, především pak tím, že lidstvo za svou historii zažilo mnohem horší věci, a že ženy běžně rodí děti, což určitě není o mnoho příjemnější, a že jde veskrze o blbých 30 minut času. Tento uměle vnucený klid skončil ve chvíli, kdy se po zaťukání otevřely dveře a sestřička mě vyzvala, ať jdu dál.
V místnosti bylo asi 5 lidí, což jsem samozřejmě neopoměl třeskutě vtipně komentovat slovy:
“Teda vás tady je…”
Na což paní doktorka stejně vtipně odvětila:
“To víte, musí nás tu být víc, až se s vámi budeme prát…”
Všichni jsme se zasmáli a pak mi řekli, ať si lehnu na lůžko, aby mi mohli podat “drogy”. Dostalo se mi ještě poučení o tom, že nesmím řídit a že sice budu oblblej, ale při vědomí.
Po vpichu jehly se mi během pár vteřin rozlilo tělem příjemné teplo. A pak… nevím. Vzpomínky jsou velmi, velmi nejasné.
Začínali jsme kolonoskopií, z čehož si vybavuji pouze fragmenty dojmů. Vzpomínám si na obrázek monitoru s barevným obrazem. Dvakrát mírně bolestivý tlak v břiše. A pak to, jak si sedám a paní doktorka mě posílá se převléct s tím, že je všechno OK. Celé mi to přišlo neskutečně rychlé, odhadem 2-3 minuty.
V kabince jsem poslal doprovodu SMS, už mám půlku za sebou a že to trvalo jen chvíli. Podle času na mobilu versus příchod do ordinace to reálně zabralo kolem 10-15 minut. Ale co já vím.
Návrat na další vyšetření už mě vůbec nezajímal. Měl jsem si lehnout na bok, stříkali mi do krku i nosu nějaké kapky či spreje, někdo mi držel hlavu a pak zase už nic nevím. Tlak v nose, jak se hadice tlačila skrz, pak jsem polknul hadici, nevolnost nepřišla. Obraz asistenta, jak do hadice zasouvá drátek na odebrání vzorků a pak zase paní doktorka, jak mě napřimuje do sedu a posílá mě obléknout se. Opět s OK výsledkem.
Za pár minut jsem v čekárně a mluvím s doprovodem, sestřička přináší zprávu, platím na recepci za výkon a odcházíme. V autě jím připravené sendviče, dva telefonní hovory a rozesílám zprávy kamarádům.
A to je všechno. Jíst jsem mohl prakticky ihned po vyšetření, špatně mi nebylo, výsledky dopadly dobře. Ideální kombo.
Chápu, že každý má vnímání bolesti či hranici odolnosti jinde. Já za sebe ale můžu říct, že díky “drogovému” koktejlu všechno proběhlo úplně v pohodě, samotný výkon nemůžu hodnotit, neb si ho prakticky nepamatuju, a že personál byl velmi příjemný, paní doktorka milá, a že pokud to budu muset absolvovat někdy znovu, bude to v EGK.
Jestli jste objednáni anebo jen googlíte “kolonoskopie v narkóze” nebo “kolonoskopie zkušenosti” či “fortrans roztok”, či snad máte obavy, přeju vám hladký průběh a stejný injekční mix, ať z toho nemáte vůbec nic. Stejně jako já :).